Shrnutí textu: (Je to nakonec delší, než jsem čekal, woah.) Být neslyšící nebo nedoslýchavý v Česku pořád znamená mít horší šance na trhu práce, i když máš skill. Firmy často ghostují kandidáty jen proto, že uvedou postižení v CV. Moje vlastní zkušenost to potvrzuje - bez zmínky o hluchotě jsem měl větší úspěch. Přitom když už šanci dostaneš, většinou to jde, pokud máš znalosti a chuť makat.

Problém ale není jen ve firmách. Mnoho neslyšících se ani nesnaží zvyšovat kvalifikaci, protože věří, že šanci stejně nemají. Výsledek? Menší vzdělání, slabší dovednosti a začarovaný kruh.

Začátky…

Vzpomněl jsem si před časem, jak strašný problém jsem měl najít práci v IT hned po střední škole. Pojďme to trochu rozepsat a rozebrat. Jeden z faktorů, kde ten problém mohl být, je i moje nedoslýchavost - téma, které jsem ještě neviděl nikde rozebírat v kontextu IT světa.

Neslyšící?

Od narození jsem těžce nedoslýchavý a podle Fowlerovo hodnocení ztráty sluchu mám kolem 80% pro obě uši.

Fowlerovo hodnocení ztráty pochází od doktora E. Fowlera, který nastavil několik klíčových frekvencí. Na základě audiometrického testu (v podstatě vás hodí do zvukově izolované kabinky, kde vám pak nasadí sluchátka a pouští různé zvuky na různých frekvencích) se poté určuje, na jakých frekvencích je jaká ztráta. Například pro frekvenci 2000 Hz, pokud je ztráta úplná, se přisuzuje 30%, pro další frekvenci např. 15% a výsledná ztráta je součet všech procentů. Zdroj tady, pokud se o tom chcete dozvědět více.

Audiogram pro zdravého člověka může vypadat takto:

a pro jiné případy třeba i takto.

Na ose X jsou zobrazeny jednotlivé frekvence sluchu, na ose Y ztráta v decibelech. Pro zdravého člověka jde vidět, že jeho zjištění jsou buď nulové, nebo blízko nule. Každý člověk má nějakou ztrátu sluchu, přijatelné rozmezí je ale mezi nulou a 25 dB.

U druhého příkladu můžeme pak vidět, že ztráta sluchu pro obě uši jsou rozdílné, oba slyší jinak různé frekvence. Pro kompenzaci takové ztráty sluchu se nasazuje pak několik typů pomůcek. V mém případě se jedná o hadičkové naslouchadla, ale pro některé jiné případy se může jednat o kochelární implantát, peckové sluchadla, hadičkové… Je jich relativně široké spektrum. Je to opět vysoce individuální a záleží na typu ztráty sluchu.

Takové zařízení jde zařídit jen u doktora, nelze jej nahrazovat volně prodejnými alternativami, pokud nějaké takové jsou. Je to většinou z toho důvodu, že taková naslouchadla jsou nastaveny přesně na nahrazení takových frekvencí, které člověku schází. Vzhledem k tomu, že pro každého člověka může být taková ztráta velmi individuální, tak nelze mít nějaký obecný zařízení, které by platilo pro všechny. Existujou nějaké projekty, ale tyto věci k dnešku nemám prostudované.

Jak to vlastně vypadá v praxi? Bez naslouchadel se tento pocit nedoslýchavosti dá porovnat k potápění se ve vodě, nebo vyplnění uší vatou. Lze něco slyšet, ale zvuky jsou extrémně tlumené. S naslouchadly se tahle bariéra částečně odstraňuje, pořád to není ideální. Zdravé lidské ucho dokáže tlumit okolní zvuky a soustředit se na to, co je důležité - takzvaný fenomén koktejlové párty. Vzhledem k tomu, že naslouchadla jsou v podstatě jen zesilovače zvuku, tak tento fenomén v mém případě buď neplatí, nebo je snížený na takovou úroveň, která není využitelná. Znamená to tedy, že vnímám všechny zvuky “plošně” a stejně.

Novější sluchadla už mají funkci, která s pomocí umělé inteligence a strojového učení dokáže lépe filtrovat okolní zvuky a zvýraznit ty důležité. Pořád to ale není stoprocentní náhrada zdravého sluchu.

Chudáku…

Vlastně bych ani neměnil. Tohle postižení náhodou přichází i s nečekanými výhodami - oproti slyšícím lidem se vždy vyspím v absolutním tichu 😏 Nebo v naprosto hlučném prostředí (letiště, koncerty…) můžu doslova vypnout svůj sluch a klidně spát jako poleno dřeva.

Vždycky si v kontextu lidí, kteří mi říkají “chudáku”, vzpomenu na tento meme:

Takže nejsi neslyšící, ale jen nedoslýchavej!

No, tady jsou dva různé názory. To, co jsem popsal výše, tak se vztahuje na medicínský pohled toho sluchového postižení. Existuje ještě jeden pohled - kulturní - komunita lidí, které spojuje dohromady dvě základní věci: znakový jazyk a nějaká forma sluchového postižení. Ti se sami označují jako Neslyšící (velké N), protože mají vlastní kulturu, jazyk i poezii spojenou se znakovým jazykem. Je i o tom článek na Wikipedii, první odstavec:

Kultura Neslyšících je soubor sociálních přesvědčení, chování, umění, tradic a hodnot, které jsou ovlivněny odlišným sluchovým vnímáním a které používají znakové jazyky jako hlavní komunikační prostředek. Slovo neslyšící se v souvislosti s kulturou často píše s velkým písmenem N. V mluvených a znakových jazycích se označuje jako „neslyšící s velkým N“. Pokud se pojem „neslyšící“ používá jako označení pro stav sluchu z medicínského (audiologického) hlediska, píše se na začátku slova malé písmeno n.

zdroj: wikipedia.cz

A do ní spadám i já, poněvadž ovládám znakový jazyk a jsem do té komunity začleněn - mám z ní své přátele, svou ženu, organizují se různé akce pro neslyšící, sportovní události, budují se školy pro neslyšící, kde komunikační jazyk je hlavně ten znakový.

Sám, jak se pohybuju ve komunitě neslyšících, často slýchám o nějaké formě diskriminace a audismu při hledání práce. Tito lidé si dají do CV kolonku, že jsou neslyšící, hodí si nějaké předešlé pracovní zkušenosti a začnou zasílat do různých firem, které vyhovují jejich kritériím. Často se bohužel stává, že z HR nebo náborového oddělení ve firmě se jim ani neozvou s vysvětlením, nebo dostanou generický email vysvětlující jejich nedostatek zkušeností.

Ale blbost, slyšící taky maj problém najít prácu!

Tohle je podložené fakty. Bohužel nemám konkrétní statistiku a čísla ohledně zaměstnanosti neslyšících, ale mám zde článek, který na malé statistické množině ukazuje, že slyšící kandidát o zaměstnání má podstatně vyšší šance o zaměstnání než právě neslyšící nebo sluchově postižený. Čísla mluví jasně:

zdroj: pravo21.cz

Dovolím si citovat jednu část z tentýž článku:

Za tímto účelem jsem vytvořila dvě imaginární osoby. Každá z nich měla vlastní strukturovaný životopis, přičemž jediný rozdíl mezi nimi spočíval v tom, že jeden z nich byl neslyšícím uchazečem Petrem Novákem (uvedeno přímo ve strukturovaném životopise s poznámkou, že komunikuje bez problémů) a druhý z nich slyšícím Janem Novotným. Pro lepší výsledky obsahoval životopis neslyšícího uchazeče žádanější údaje, tj. tento uchazeč měl za sebou delší praxi než slyšící uchazeč.

zdroj: pravo21.cz

I když je to pořád úzký statistický vzorek, kde se zohledňuje pouze manuální a technické profese (svařování, strojírenství), myslím, že to zobrazuje realitu perfektně. Nemám konkrétní čísla, jak se situace vyvíjí v ostatních oborech a věřím, že má smysl zkoušet toto zkoumat.

No, ale ty seš nedoslýchavej! Přece jsi to měl taky jednoduchý ne?

Záleží z jakého úhlu pohledu. Moje situace byla taková, že jsem se snažil o práci v IT, kterou jsem pak nakonec dostal. Myslím si ale, že to je z jiných důvodů, než je moje nedoslýchavost a schopnost komunikace se slyšícími. Koneckonců jsem si své dovednosti v programování a IT obecně vybudoval a pořád buduji, v něčem jsem měl co nabídnout a tím nějakým způsobem kompenzovat svůj sluch a slabší komunikační schopnosti.

Vždy mě fascinovalo a fascinuje, že když se pobavím s nějakým neslyšícím a zmíním, že pracuji v IT, často se setkám s typickým češstvím. “Ty pracuješ v IT? No tak to je jasný, ty jsi nedoslýchavý, tak to je pohoda.” Když ale zmíním svoje vydřené schopnosti a že nelze přisuzovat všechno na komunikačních schopnostech, tak se setkám s jiným názorem. “Ty jsi ale přece chytrý!”

Nevím, jaká je kolerace mezi mou inteligencí a mými schopnostmi v programování, ale určitě - ostatně jako každá jiná dovednost - se toto dá naučit a zlepšovat.

Tak nebuď chytré a ukáž nějaký statistiky

V období, kdy jsem si hledal práci jsem odeslal několik desítek životopisů. Všechno jsem prošel v mailech a udělal tuhle statistiku:

Tahle statistika je individuální jen mně, ale myslím, že může ilustrovat obecnější trend. Bylo to z období 2020-2021, kdy po celou dobu jsem hledal práci.

Ty dva výpovědi se týkaly mé nekompetentnosti - byly to callcentra, takže asi nejméně vyhovující práce pro někoho s mým postižením 🤙

No a nakonec mě vzali jako IT testera do tehdejší společnosti OKAY.cz. Pracovat tam byl solidní zážitek, ale o tom jindy.

Moje nynější práce (k 1.9.2025) v Siemensu byla spíš shodou náhod… Doslova jsem poslal jeden životopis a hned druhý den mě kontaktovali, hned si sedli, hned šel pracovat.

Jak probíhaly pohovory?

Od začátku - spatřil jsem naprosto stejný trend co v předešlém článku. Paradoxně jsem měl vyšší úspěšnost o přijetí na pohovor, pokud jsem v CV svou hluchotu nebo postižení neměl uvedeno. Pokud tam byla, většinou mě firmy ghostovaly a neozvaly se vůbec, což bylo v té době hrozně frustrující a věřím, že to není jen můj případ.

Pokud mě pozvali k pohovoru, někteří byli spíše překvapení, když zjistili, že jsem nedoslýchavý a jak se můžeme domluvit. Někteří byli nabručení, že jsem jim to neřekl dopředu, ale bylo to spíš výjimečné. S ostatními jsem si většinou sedl a domluvil se, největší kámen úrazu byl nakonec telefonování jako parametr práce, díky kterému mě nakonec nevzali, i když se to tehdá dalo řešit i jinými způsoby… No, starého psa nenaučíš novým kouskům, nejspíš.

No a kromě toho sluchu, druhý největší kámen úrazu byly moje dovednosti v té době. Doslova jsem nemohl nikomu nic co nabídnout, což jsem pak doma doháněl programováním, soukromými projekty a online kurzy. Nejvíc depresivních 2 roky mého života, ale přineslo to své ovoce.

Co neslyšící?

Jak jsem již zmínil, moje zkušenosti s hledáním práce byly ovlivněny mým postižením. Ale co ostatní neslyšící?

Než se dostaneme k nějakým argumentacím a konfliktům, uznávám, že jsou některé profese, kde je sluch zásadní a že některé věci smysl nedávají. Ale chtěl bych i tak zkusit rozepsat svůj názor, který jsem vypozoroval u několika různých lidí.

1. Nedostatečná kvalifikace

Z mé zkušenosti platí, že pokud má neslyšící opravdu co nabídnout a má odpovídající kvalifikaci (VŠ, kurzy, certifikace), dává mu to určitou výhodu nad konkurencí. Jasně, stále existuje procento zaměstnavatelů, kteří vás nenajmou a nedají vám ani šanci, ale poslední dobou se situace postupně mění k lepšímu. Nejsou to zásadní kroky, ale skutečně pozvolné posuny.

Problém vidím v tom, že někteří neslyšící žijí v přesvědčení, že mají automaticky menší šance než slyšící, a proto se ani nepokusí o další vzdělávání nebo rozvoj. Výsledkem je, že zůstávají v méně kvalifikovaných pozicích, ačkoliv by měli potenciál na víc. Když se nějaký neslyšící snaží dostat dále, občas narazí na nepochopení i ze strany ostatních neslyšících. Tento jev dobře popisuje Krabí efekt

2. Nedostatečné sociální dovednosti a rétorika

Co jsem těch pár tragédů viděl, jak komunikují se slyšícími, tyvole.

Další oblast, kde vidím prostor pro zlepšení, jsou komunikační a sociální dovednosti. Setkával jsem se s případy, kdy komunikace mezi neslyšícím a slyšícím probíhala problematicky z obou stran. Někdy neslyšící odmítali jakékoliv přizpůsobení jako útok na svou identitu - občas oprávněně, jindy ne.

Myslím si, že rozvoj těchto dovedností by mohl být větší součástí vzdělávání obecně. Tyto dva faktory se navzájem prolínají a ovlivňují. Větším problémem však zůstává stigma ze strany některých zaměstnavatelů, které bohužel úplně nevymizí a bude pravděpodobně vždy představovat určitou překážku.

Co dělat pro to, aby byla lepší šance náboru neslyšících?

Podle mě? Zvyšovat kvalifikaci, vzdělání, informace a dovednosti. Pro neslyšící je český psaný jazyk cizím jazykem, což je v některých aspektech života strašně znevýhodňuje oproti ostatním. Mám dojem, že výše uvedené body jsou i nějaký kulturní problém neslyšících. Z té komunity neslyšících je jen velmi málo těch, kteří mají nějaké vyšší vzdělání. Opět, toto tvrzení není podložené daty, data nejsou veřejně dostupná.

Momentálně máme 7 300 neslyšících osob (zdroj), kteří ovládají znakový jazyk. Přesný počet důchodců, studentů, aktivně pracujících lidí neznám, takže výsledek mých počtů nebude přesný. Dle zdroje OECD je v ČR vzděláno 27% vysokoškolským vzděláním ve věku 25 - 64 let.

Pokud bychom tedy vzali 27% z 7300, dostaneme se na** číslo 1971 lidí, **kteří by mohli být potenciálně kvalifikovaní pro nějakou práci. Přitom vysokoškolsky vzdělaných neslyšících je v této skupině pravděpodobně ještě méně a tento trend se v blízké budoucnosti nijak měnit nebude.

Dobře, jak vypadá tvoje práce, když argumentuješ proti neslyšícím?

Možná působím někdy příliš kriticky, ale není to tak myšleno. Bývá frustrující, když vidím mladé neslyšící lidi, kteří mají potenciál pro vyšší vzdělání a lepší pracovní perspektivy, ale na začátku to vzdají a nechtějí se posouvat dál. Mrzí mě hlavně to, kolik talentu a dovedností - jak odborných, tak osobnostních - někteří z nás mají, ale nevyužijí je, protože se nechtějí posunout ze své komfortní zóny.

Já se snažím víceméně pořád. Každý den mám jednu věc, kterou jsem se v tom dni naučil. Snažím se posouvat, zlepšovat, pozorovat na sobě změny, abych byl co nejvíce perspektivní a konkurenceschopný. Jsou dny, kdy to nejde vůbec, jsou dny, kdy to jde samo.

V mé současné práci jsem si musel udělat několik různých ústupků. Mám komunikativně náročnou práci, kdy musím často jednat s lidmi o jejich představách ohledně softwaru. Mrzí mě, že v takto progresivním prostředí nemám jako neslyšící úplnou autonomii a někdy se musím spoléhat na pomoc ostatních. “Prosím?”, “Cože?”, “Ještě jednou” jsou bohužel moje nejčastější hlášky v práci a tenhle trend se moc měnit nebude. Je to frustrující pro obě strany, ale snažím se to brát s nadhledem a humorem.

Na druhou stranu mě každý den v nynější práci těší, že mě berou takového, jaký jsem, a že mě za to neodsuzují. Pomohly mi k tomu právě mé odborné dovednosti - měl jsem lepší předpoklady než někteří jiní kandidáti a tak mohla firma zariskovat a vsázet na mně.

No, jak vlastně vypadá takový běžný den neslyšícího v práci?

Téměř každý den mám nějaký ranní meeting, kde řešíme s různými týmy ve firmě, co je potřeba udělat, jaké jsou priority a kdo na čem pracuje. Využíváme Teams jako hlavní komunikační platformu a tam mi strašně pomáhá zabudovaná funkce automatického přepisování. Není to přesné, ale většinou mi to stačí k tomu, abych pochopil, o čem se mluví.

Co se týče meetingů samotných osobně, snažím se být co nejvíce aktivní a zapojený. Když někdo mluví, snažím se sledovat jeho řeč a číst z rtů, abych pochopil, co říká. Někdy to jde lépe, jindy hůře, ale většinou se mi podaří zachytit podstatu diskuse.

Častokrát se pak stává, že když někdo mluví delší dobu, tak ztratím nit a musím se zeptat, jestli by mi to mohl shrnout po meetingu, což je někdy frustrující z mé strany, protože se pak cítím jako naprostý tragéd. Naštěstí moji kolegové jsou chápaví a většinou mi rádi pomohou.

Práci samotnou vykonávám stejně jako ostatní - programování, vyhledávání informací, prezentace… typický den v korporátu.

Zkus to shrnout

Pro zaměstnavatele - nebojte se pozvat neslyšícího na pohovoru. Možná budete překvapení, co všechno dokáže a může nabídnout.

Pro neslyšící - nebojte se jít a zvyšovat kvalifikaci, neodsuzovat svoji hodnotu a zkoušet vybrušovat svůj talent na trhu práce.

No… a pro sebe? Mám na sobě ještě hodně práce. Ale tak hlavně to brát s nadhledem! 😀